Dlužník v zahraničí: co opravdu rozhoduje o tom, jestli zaplatí

30. 4.
Minut čtení: 3

Spolupráce se zahraničními klienty je dnes běžná. Ve chvíli, kdy ale faktura zůstane nezaplacená, přichází nejistota. Jiný jazyk, jiná země, odlišné prostředí. Situace se často odkládá, protože není jasné, kde začít.

Ve skutečnosti se ale nemění princip, jen podmínky. A právě ty rozhodují o výsledku.

Čtyři věci, které určují úspěch

Vymáhání pohledávky v zahraničí nestojí na jednom kroku. O výsledku většinou rozhoduje kombinace několika faktorů.

První jsou rozdíly v právu. Každá země má jiné lhůty, jiné postupy a jiná pravidla. To, co funguje v Česku, nemusí fungovat jinde, a mimo Evropskou unii to platí dvojnásob.
Druhou oblastí je jazyk a kultura. Nestačí přeložit výzvu k úhradě. Důležité je přiblížit se dlužníkovi i stylem komunikace. To, jak formulujete zprávu, může ovlivnit, jestli vůbec přijde reakce.
Třetím faktorem jsou alternativní řešení sporů. Mediace, tedy mimosoudní dohoda za účasti nezávislé třetí strany, bývá v některých zemích výrazně rychlejší než soud. Typicky v západní a severní Evropě – například v Německu, Nizozemsku nebo ve skandinávských zemích.
A čtvrtou oblastí je prevence. To, jak nastavíte obchodní podmínky na začátku, často rozhodne o tom, jak složitě budete situaci řešit později.

EU vs. mimo EU: zásadní rozdíl

Velmi důležité je rozlišovat, jestli je dlužník v rámci Evropské unie, nebo mimo ni.

V EU existují nástroje, které situaci výrazně zjednodušují. Z České republiky můžete podat návrh na vydání evropského platebního rozkazu, a to i bez předchozího informování dlužníka. U pohledávek do 5 000 eur je navíc řízení jednodušší.

Jakmile je ale dlužník mimo EU, situace se mění. V takovém případě se vyplatí spolupracovat s advokátem nebo specializovanou firmou přímo v dané zemi. U vyšších částek to dává smysl často i v rámci EU, protože místní znalost může výrazně ovlivnit výsledek. Zároveň je potřeba počítat s tím, že pokud se spor dostane k soudu, mohou náklady přesáhnout samotnou výši dluhu.

Každá země funguje jinak

Praxe ukazuje, že rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou výrazné.

Jsou státy, kde systém funguje relativně spolehlivě:

Například Německo nebo Česká republika, kde je důraz na plnění závazků vysoký.
Dobře fungující právní prostředí je také v Polsku, Rumunsku nebo Turecku, kde se lze rozsudku domoci poměrně rychle.

Naopak existují země, kde je potřeba být výrazně opatrnější:

Maďarsko má dlouhodobě velmi nízkou vymahatelnost pohledávek a firmy mohou končit i kvůli drobným závazkům vůči státu.
Na Slovensku bývá praxe volnější a ne vždy platí, že „co je psáno, to se dodrží“.
V jižních zemích, jako je Španělsko nebo Itálie, je zase běžné delší prodlení. Pohledávky zůstávají dlouho po splatnosti a bez aktivního přístupu se situace často neposune.

Komunikace není formalita

Jednou z nejčastějších chyb je podcenění komunikace. Zahraniční dlužník většinou nereaguje na jednorázovou výzvu. Pokud nepřichází další kroky, komunikace snadno skončí bez výsledku.

Důležité je postupovat systematicky. Každá zpráva by měla navazovat na předchozí, být srozumitelná a ideálně v jazyce dlužníka. Právě jazyk a forma často rozhodují o tom, jestli se komunikace vůbec rozběhne.

Prevence šetří nejvíc času i peněz

Velká část problémů nevzniká až při vymáhání, ale na začátku spolupráce. Jasně nastavené obchodní podmínky, určení jurisdikce nebo prověření partnera v zahraničních registrech mohou výrazně snížit riziko.

Ve výsledku nejde o zemi, ale o přístup

Zahraniční klienti nejsou automaticky rizikovější. Rozdíl je v tom, že každá země má svá specifika a kdo s nimi počítá, má výrazně vyšší šanci na úspěch.

Nakonec tak nejde o to, odkud dlužník je. Rozhodující je, jestli víte, jak v dané situaci postupovat.

Jak si celý proces zjednodušit

Právě v situacích, kdy řešíte dlužníka v zahraničí, dává smysl mít proces pod kontrolou.

Například Smartcollection.app umožňuje řešit pohledávky napříč státy i měnami podle toho, kde se dlužník nachází.

Komunikace je připravená v několika jazycích (angličtina, němčina, maďarština, polština a slovenština) a respektuje specifika jednotlivých zemí.

Součástí systému jsou také rozšíření pro práci se zahraničními registry, například napojení na registry exekucí a konkurzů, slovenský vestník nebo polský obchodní rejstřík. Samozřejmostí je práce ve více měnách, jako jsou CZK, EUR, PLN a HUF.